2. inovační teorie (Schumpetr) spojuje cyklus s uplatněním významných inovací (např. výstavba železnic, dálnic, internet);
3. psychologická teorie (Pigou), která chápe HC jako důsledek paniky v důsledku šíření pesimistických a optimistických očekávání;
4. teorie podspotřeby, která říká že omezení investiční činnosti (tedy nevyužití úspor) vzniká v důsledku toho, že příliš mnoho bohatství a příjmů se shromáždí v rukou bohatých a spořivých lidí (do jisté míry Keynes);
5. politická teorie cyklů (Kaletski, Nordhaus, ale i Buchholtz). Teorie tvrdí, že volby prezidenta (USA, Francie) a parlamentu probíhají v pravidelných cyklech (4letý nebo 5letý), přičemž představitelé výkonné moci se snaží přibližně rok před volbami stimulovat růst v zájmu pozitivní reakce voličů, kteří je zvolí a potíže přijdou po volbách
6. teorie rovnovážného hospodářského cyklu (škola racionálních očekávání), která tvrdí, že chybné představy o růstu nominálních cen a nominálních mezd vedou k neadekvátnímu hospodářskému růstu.
Teorie HC rozdělují příčiny na primárně vnější a primárně vnitřní (jedni tvrdí, že to vzniká mimo ekonomiky a ekonomika je dokáže buď ztlumit nebo dokáže problémy zvýšit; záleží na úrovni makroekonomů) .
Žádné komentáře:
Okomentovat