2. teorie životního cyklu: Modigliani – americký ekonom, italského původu. Teorie životního cyklu vychází z toho, že lidé mají určitou představu o vývoji svého životního důchodu. Ať již přesnou nebo mlhavou. Jestliže reální důchod nesplňuje tyto jejich představy, tak lidé nemění sklony ke spotřebě a korigují přebytek nebo nedostatek úsporami (výběr/vklad). Dá se říci, že životní cyklus:
Mladí lidé se zadluží tím, že zakoupí vybavení bytu, auta, náklady na studium. Ve středním věku dosahují lidé obvykle nejvyšší důchod. Splácí dluhy a šetří si na stáří (důchodový věk). Důchodový věk: příjmy se výrazně snižují, ale díky úsporám a díky tomu, že již mají vše co potřebují zakoupené, není dopad snížení příjmů tak citelný.
3. teorie permanentního důchodu: lidé své skutečné výdaje neřídí svými skutečnými příjmy, ale mají vytvořenu dlouhodobou představu jak se budou jejich příjmy vyvíjet a tomu podřizují také své výdaje (Friedman)
4. bohatství: lidé, kteří vlastní dostatek finančních zdrojů (vklady, akcie, dividendy,…) a nejsou tak závislí na disponibilním důchodu jak spotřebitelé bez úspor.
5. ostatní vlivy: vysoké daně (způsobují, že lidé nejsou motivováni k úsporám a snižuje se sklon k úsporám), nízké reální příjmy z úspor (reálný úrok je korigován o inflaci a daně), velkorysé sociální zabezpečení snižuje osobní úspory (jestliže by byl starobní důchod 80 % příjmů, pak nemají tendenci lidé šetřit na stáří, důchodové období). Inflace (obvykle snižuje podíl úspor, ale přesto překvapivě toto pravidlo neplatí 100 %). Lidé v období inflace začínají spořit (ukládání peněz do zlata, obrazů,…).
Žádné komentáře:
Okomentovat