EU 1,1 – 1,9 % (s výjimkou Řecka). Nejmírnější inflaci má Rakousko.
Inflaci chápeme jako růst cenové hladiny nebo pokles kupní síly peněžní jednotky. Nemusí to být pokles kupní síly obyvatelstva. Opakem inflace je deflace, tzn. pokles cenové hladiny. Pokles růstu inflace není deflace, ale desinflace. Jinak je inflace způsobená jednak jako poptávková inflace (buď se výrazně zvýší spotřeba nebo investice nebo vládní výdaje). Poptávková inflace se může uskutečnit pouze, jestliže to umožní centrální banka. Jestliže centrální banka nezvýší peněžní zásoby v oběhu (peněžní nabídku), pak růst jednoho komponentu musí být kompenzován snížením jiného komponentu (C, Ig, G, X).
Celé období historie je střídání růstu a poklesu cen, prakticky až do 2. světové války. V období přípravy na válku nastávala inflace a po nastoleném míru to bylo vystřídáno deflací (alespoň u vítězných států).
Úlohou centrální banky je střežit a korigovat nabídku peněz.
V 70. letech nastala nabídková inflace, tzn. posunula se křivka agregátní nabídky směrem doleva, čímž došlo k poklesu produkce při současném růstu cen. Je v silách CB vrátit produkci do stejné výše, že vydáním peněz posune křivku agregátní poptávky. Vzniká nebezpečí inflační spirály (je velmi obtížné takovou inflaci zastavit).
Vazbu mezi inflací a nezaměstnaností vyjadřovala tzv. Phillipsova křivka (obr. 3). Růst mezd nad růst produktivity práce vytváří předpoklad zvýšení inflace.
Mohli bychom rozlišovat rozdíl mezi inflací očekávanou (anticipovanou) a inflací neočekávanou, inflací proporcionální a neproporcionální.
Druh inflace Proporcionální inflace Neproporcionální inflace
Očekávaná inflace Inflace nezpůsobuje ekonomické ztráty Ztráty na efektivnosti
Neočekávaná inflace Ztráty v důsledku přerozdělování důchodů a bohatství Ztráty na efektivnosti + přerozdělování důchodů a bohatství
Žádné komentáře:
Okomentovat