Zatímco ekonomický dopad nezaměstnanosti se dá dosti přesně kvantifikovat, nelze ekonomický dopad inflace přesně odhadnout. Soudí se, že mírná inflace dokonce přispívá ke zvyšování produkce.
Hlavní problém je přerozdělování příjmů a majetku, pomáhá dlužníkům a poškozuje věřitele.
Inflace = zvyšování celkové cenové hladiny
Deflace = snižování cenové hladiny
Desinflace = snižování inflace
cenová hladina (rok t) – cenový hladina (rok t-1)
míra inflace = ------------------------------------------------------------------
cenová hladina (rok t-1)
1. deflátor GDP
2. index spotřebitelských cen (CPI) - opírá se o spotřebitelský koš, je to index, který můžeme operativně zjistit, tím, že provedeme výběrové šetření (trvá několik dnů)
3. index cen výrobců (PPI) – je historicky nejstarší (vznik v 19. století). Má vliv na zahraniční obchod.
Přednáška č. 10
25. 4. 2000
Z hlediska intenzity rozlišujeme následující druhy inflace:
1. mírná inflace (do 10 %) u mírné inflace jsou ceny relativně stabilní, lidé důvěřují penězům (vlastní měně), občané spoří a peněžní systém funguje.
2. pádivá inflace (10 – 100 %, Samuelson uvádí až 1000 %). Při pádivé inflaci peníze ztrácejí rychle svou hodnotu, většina smluv je indexována nebo vztažena k zahraniční měně (USD, EUR, DEM), reálné úrokové míry mají zápornou hodnotu a u nás pádivá inflace byla především v období 1991 – 1993, kdy dosahovala kolem 15 – 40 %.
3. hyperinflace (přesahuje 100 %). Nejvyšší inflace byla zaznamenána v Německu, kde od ledna 1922 do listopadu 1923 (22 měsíců) dosáhla úctyhodných 10000000000 %. Podniky vyplácely mzdu každý den, zboží bylo odpoledne dražší než dopoledne. V 80. letech došlo k hyperinflaci v některých státech jižní Ameriky a na počátku 90. let v Jugoslávii a státech bývalého Sovětského Svazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat