Mezinárodní obchod (výhody):
1. rozšiřuje hranice produkčních možností národních ekonomik a tím současně zvyšuje potenciální produkt;
2. přispívá k zvýšení ekonomického růstu;
3. zvyšuje produktivitu práce;
4. je nenahraditelným zdrojem informací o výkonnosti národních ekonomik;
5. vytváří tlak na národní měny a je příčinou jejich pohybu ke světovým cenám.
Obecně rozlišujeme ekonomiku otevřenou a uzavřenou.
Otevřenost ekonomiky vyjadřuje podíl zahraničního obchodu k GDP. Jsou 4 důvody pro otevřenost ekonomiky:
1. velikost státu: čím je stát větší, tím může být soběstačnější;
2. přírodní bohatství, především soběstačnost v surovinách a energetických zdrojích. Obvykle vede k nižší závislosti na dovozu.
3. poloha země: státy, kterými prochází významné mezinárodní cesty (železnice, dálnice) nebo mají významné námořní přístavy mají obvykle otevřenější ekonomiky (vyšší zahraniční obchod);
4. technologická úroveň. Státy, které produkují výrobky s vynikajícími technologickými parametry mají předpoklad pro vysoký podíl exportu.
Otevřené ekonomiky mají koeficient otevřenosti přes 50 % (např. Holandsko, Belgie zatímco např. Brazílie má otevřenost ekonomiky cca 10 %). Obchodní politika státu může být
1. protekcionistická (vysoká cla, dovozní limity a další omezení)
2. liberální s minimem omezení
Výhody liberalizace obchodu:
• vzrůst konkurence na domácím trhu včetně snížení cen výrobků
• spotřebitelé si mohou vybírat ze širší palety výrobků
• možnost porovnání domácího ekonomického vývoje se světovým
• růst životní úrovně
Důvody pro rozvíjení mezinárodního obchodu:
1. odlišnost výrobních podmínek (podnebí, kvalifikace pracovníků, kapitálové vybavení)
2. úspory z rozsahu výroby
3. oživení produkce zahraničními výrobky
Výsledkem zahraničního obchodu je platební bilance, která se dělí na
1. bilanci běžného účtu
obchodní bilance (zboží)
bilance služeb (bankovní sektor, hotely a další služby)
bilance mimotržního vyrovnání (peníze od příbuzných, dědictví)
2. bilance kapitálového účtu (finančního účtu)
centrální banka (ČNB)
ostatní subjekty
Měnové kurzy
Mezinárodní obchod mimo své zřejmé výhody má také nevýhody. To je dáno tím, že jednotliví partneři mají různou měnu. Poměr těchto měn je dán měnovým kurzem. Měnový kurz je poměr mezi jednotlivými měnami.
Rozlišujeme valuty a devizy.
Z hlediska vývoje měnových kurzů je historicky nejstarší zlatý standard, kdy panovník nebo vláda určili kolik jednotek dané měny potřebuji k nákupu 1 g zlata nebo stříbra. Zlatý standard byl běžně užíván do konce 19. století.
Pevné kurzy, kdy měna není směnitelná za zlato, ale její kurz je vyjádřen poměrem ke světovým měnám stabilně. Bretton - Woodský systém: vycházel z poměru za jednu trojskou unci (31,5 g za 35 USD). Platil do počátku 70. let a vedl k odčerpání zlatých rezerv USA, takže ho prezident Nickson zrušil.
Volně plovoucí kurzy: kdy kurz jednotlivých měn je určován nabídkou a poptávkou po měně. Stát nezasahuje do úrovně cenových kurzů, který se určuje na trhu jako jakékoliv jiné zboží (USD, Japonsko).
Řízeně – plovoucí kurz: kurz je určován na základě nabídky a poptávky, ale v případě, že se příliš odchýlí od předpokladu centrální banky, tak CB intervenuje: nakupuje devizy nebo prodává devizy.
Zavěšené kurzy: kurzy některých měn, jejichž ekonomika je slabá a zavěsí se v pevném poměru k nějaké pevné měně.
Žádné komentáře:
Okomentovat