F. C. Kampelík (1805 – 1872)
F. L. Rieger (1818 – 1903)
F. L. Chleborád (1839 – 1911)
Albín Bráf (1851 – 1912)
Josef Kaizl (1854 – 1901)
Alois Rašín (1867 – 1923)
Lubomír Mlčoch (1944)
Karel Engliš (1880 – 1961)
Josef Macek (1887 – 1972)
Ota Šik (1919)
Valtr Komárek (1930)
Václav Klaus (1941)
Naše ekonomické myšlení se vyvíjelo v rámci Rakouska – Uherska. V českých zemích dochází ke zvláštní situaci. Český jazyk je na pokraji zániku, existuje diskriminace Čechů a ekonomická zaostalost.
V polovině 19. století dochází k významným změnám v hospodářském, sociálním a kulturním vývoji v Evropě. V Rakousku – Uhersku dochází k tomuto vývoji se zpožděním jedné generace (asi 25 let).
Ke změnám dochází i v názorech na ekonomické myšlení. Objevují se autoři kteří překládají ekonomie dřívější (např. J. B. Say, J. S. Mill). Představa českých ekonomických autorů: přebírají utopistický socialismus, vliv německé školy (jakýsi historismus), objevuje se vliv rakouské školy, která vzniká ale také z marxismu a křesťanští myslitelé. Na počátku 70. let nastává i v českých zemích prudký rozvoj průmyslu, obchodu, dopravy a bankovnictví. Předělem je rok 1868, kdy vzniká Živnostenská banka, která je bankou živnostenských záložen (ty musely být určitým způsobem zastřešeny). Působí až do roku 1939, kdy je její činnost ukončena. Byla bankou, která podporovala rozvoj průmyslu. V Českých zemích byl kladem důraz na domácí kapitál.
1873 – dochází ke krachu na Vídeňské burze, což způsobilo hospodářskou krizi 70. let i v českých zemích. Dějiny českého ekonomického myšlení potvrzují, že je úzký vztah mezi ekonomickou teorií a ekonomickou praxí. Ekonomická teorie se nejdříve rozvíjí poměrně nešťastně na filosofické fakultě pražské univerzity v rámci kamerálních („správních“) věd. Koncem 18. století přechází výuka kamerálních věd na právnickou fakultu s čímž je spojen lepší rozvoj ekonomické teorie.
Prvním představitelem byl Josef Ignác Butschek (1741 – 1821). Hlásí se především k fyziokratickému myšlení, zatímco jeho následním W. G. Kopetz (1781 – 1957) přednáší především anglickou klasickou školu, především Smitha a Ricarda. Další velkou postavou je J. F. A. Buquoy (1781 – 1851). Polyhistor, věnoval se politické ekonomii. České ekonomice vytýká, že málo využívá matematiky a tvrdí, že ekonomika je především algebra (zde je vidět pozitivní přístup v ekonomii). Rozděluje ekonomiku na dvě části:
Technická ekonomika
Politická ekonomika – popis hospodářské činnosti
Bernard Bolzano (1781 – 1848) – katolický osvícenecký kněz, který přednáší na Karlové univerzitě. Napsal první utopický spis.
F. C. Kampelík
Nebyl to ekonom, ale lékař, který propagoval zakládání družstev, úvěrových, nákupních ale i prodejních. Družstva doporučoval zakládat vždy při farnosti. Sám působil na venkově. Díky Kampelíkovi u nás družstevnictví mělo svou velkou historickou tradici, kampeličky prosadily poměrně moderní zemědělství. Družstevnictví bylo nejvyspělejší v Dánsku a českých zemích.
Dalším představitelem je F. L. Rieger. Je významný jako první český publikující ekonomický autor. Je především politikem, představitel strany staročeské. Je zeť Palackého a tchán Albína Bráfa. Studoval ekonomii v Paříži a v Londýně. Po návratu napsal habilitační spis, ale habilitaci neobhájil (protože měl mnoho politických odpůrců). Na ekonomii nakonec zanevřel a věnoval se zejména politice.
Žádné komentáře:
Okomentovat