ICP – INTERNAL COMPARISIONS PROJEKT (PARITA/MĚNA)
Stát USA Japonsko Korea Brazílie Indie ČR
GDP na obyvatele (1990)
GDP na obyvatele (ICP)
Roční růst, 1965 – 1999 %
Relativní GDP k USA % 21790
21360
1,7
100 25430
16950
4,1
78 5400
7190
7,1
33 2680
4780
3,3
22 550
1150
1,9
5 6000
13000
55
Jednotlivé státy mají zájem zvyšovat úroveň ekonomiky, úroveň ekonomického růstu. Často byli v souboji mezi kapitalistickou a socialistickou ekonomikou.
Mohli bychom říct, že v souboji jednoznačně zvítězil tržní systém (kapitalistické státy vzhledem ke státům socialistickým). To je jedním z důvodů, proč se socialistický systém postupně rozpadl.
Známá je Chruščevova doktrína: dostihnout a předstihnout, věřil, že sovětský Svaz dosáhne úroveň ekonomiky USA.
Ekonomický růst je většinou spojen s otázkami ekologickými, které bychom mohli rozdělit na 2 části:
1. zhoršování životního prostředí
2. vyčerpání surovin a zdrojů (např. energetických)
I když v podstatě nová ekonomika prosazovaná v USA není tak surovinově náročná, zdroje surovin a zdrojů jsou omezené a proto nelze úroveň ekonomiky donekonečna zvyšovat.
Z formálního hlediska ER představuje především růst potenciální produktu, tedy růst ekonomických možností dané země. Teorie ekonomického růstu studuje faktory, které umožňují růst hrubého domácího produktu v čase a analyzuje vliv jednotlivých faktorů na zvýšení produkce.
Pojetí klasické ekonomie (Smith a Malthus) vycházeli z předpokladu, že úroveň produkce je přímo limitována množstvím práce a produkce může pouze omezeně růst s růstem obyvatelstva do vyčerpání přírodních zdrojů.
Neoklasická ekonomie se snaží analyzovat produkci:
vzorec č. 1
Q = Y = F (L, K, N)
Funkce práce, kapitálu a přírodních zdrojů; tyto tři zdroje determinovaly úroveň produkce
A byla konstanta, která měla kvantifikovat ostatní vlivy, které nešlo vysvětlit těmito třemi faktory (L, K, N).
Koeficienty alfa, beta a gama byly koeficienty elasticity pro jednotlivé faktory.
Keynesiánská ekonomie přistupuje k problematice růstu z hlediska vztahu mezi spotřebou a úsporami a investicemi.
Analyzuje otázku růstu z hlediska multiplikátorů a z hlediska teorie akcelerátorů (v podstatě nastartování investic akceleruje pronikavěji, než by vyplývalo z multiplikátoru).
Teorie růstu na základě významného ekonoma prof. R. Solowa, který za rozpracování teorie růstu získal Nobelovu cenu. Jelikož je to neoklasický ekonom, vychází z verze této ekonomie, pouze tvrdí, že produkt závisí na:
vzorec č. 2
Tvrdí, že přírodní zdroje přestávají mít na úroveň růstu vliv, zavádí zde technický pokrok (e), zůstávají zde práce (L) a kapitál (K). Rozhodující je podle něj technický pokrok a práce je vyšší podíl než kapitálu.
Zvyšování kvalifikace pracovníků; vědecko – výzkumná činnost apod. To jsou především zdroje růstu.
Žádné komentáře:
Okomentovat