• Statky krátkodobé spotřeby (potraviny, oděvy, energie, apod.)
• Statky dlouhodobé spotřeby (zařízení domácnosti, automobily, apod.)
• Služby (rekreace, lékařská péče, vzdělání apod.)
Vzájemný poměr spotřeby a investic má rozhodující úlohu v ekonomice státu. Státy, u nichž obyvatelstvo spotřebovává rozhodující část svých důchodů (např. na 95 %), mají tendenci relativně málo investovat a mají nízké tempo ekonomického růstu. Naopak státy, které jsou schopny část důchodů ušetřit je mohou investovat a podpořit tak ekonomický růst.
Vztahy mezi příjmy, spotřebou a úsporami se zabýval J. M. Keynes (příjmově – výdajová metoda, kdy sledoval několik set domácností a strukturu jejich spotřeby). Dnes je to naprostá samozřejmost statistických úřadů.
Výdaje jednotlivých rodin (domácností) se liší z hlediska úrovně i struktury. Přesto existují některé obecné tendence, jak lidé rozdělují své výdaje na jednotlivé skupiny statků. Obecně platí, že na potraviny lidé vydávají přibližně 25 % svých příjmů, přičemž platí, že čím větší mají lidé osobní důchod, tím spotřebovávají více absolutně, ale méně relativně na potraviny. Mám příjem 10000 a spotřebuji 2000, mám 20000, spotřebuji 4000. Lidé bohatší spotřebovávají kvalitnější potraviny (spotřeba je limitována).
1. osobní důchod (PI) je tvořen příjmy za práci, z vlastnictví kapitálů (úroky, dividendy)
2. disponibilní důchod (DI), který získáváme z osobního důchodu po odečtení přímých daní. DI rozdělujeme na
a) spotřebu
b) úspory
Keynes: mezní sklon ke spotřebě a k úsporám.
Žádné komentáře:
Okomentovat