Makroekonomické nástroje

Fiskální (rozpočtová) politika: každý stát by měl řídit svůj stát na základě státního rozpočtu. Rozpočet spočívá jednak na příjmech a jednak na výdajích. Všeobecně se říká, že máme velký deficit státního rozpočtu. Vzdor řadě politických komentářů, není to ta nejdůležitější věc. Řada států má mnohem vyšší deficit než ČR. Limit pro vstup do EU je deficit max. 3 % k hrubému národnímu produktu. My na této hranici nejsme (cca 35 %). Následkem deficitního státního rozpočtu je státní dluh.
Měl by sloužit k tomu, aby stabilizoval ekonomiku a podporoval hospodářský růst.
Rozpočet je tvořen daněmi, sociálními dávkami,…
Za fiskální politiku odpovídá vláda.

Za monetární politiku odpovídá centrální banka (u nás ČNB).
Monetární politika se skládá ze 3 hlavních nástrojů:

regulace množství peněz v oběhu (M x V = P x Q),

úrokové sazby, které určuje centrální banka, jsou to:
Diskontní sazba – relativně nízká úroková míra, za kterou půjčuje centrální banka komerčním bankám peníze za předem dohodnutých podmínek).
Lombardní sazba – sazba, za kterou půjčuje centrální banka komerčním bankám v případě, že banka je ohrožena a centrální banka ji považuje za zdravou (např. vkladatelé podnikli útok na IPB, že je před krachem. Centrální bance je známo, že IPB je banka zdravá a jištěná zahraničním investorem a proto jí půjčila peníze za lombardní sazbu).
Reposazba je úroková sazba, za kterou si půjčuje centrální banka od komerčních bank. Půjčuje si proto, že chce snížit množství peněz v oběhu.

povinné bankovní rezervy – určitý % podíl z vkladu v komerčních bankách, které musí komerční banky deponovat u centrální banky a to v naší republice bezúročně.

Stabilizační politika – otázka především regulací (např. mzdy, ceny určitého zboží a služeb u kterých politici a ekonomové předpokládají, že jejich uvolnění by způsobilo destabilizace ekonomickou, politickou, ale také sociální). Klasickým příkladem regulace je nájemné za byty, ale také energie, teplo, otázka železnice, případně další.
Odpovídá za ni především vláda.